Debata by se měla týkat především toho, jak je možné, že Kongres a vláda Spojených států mohla tak dlouho tolerovat pochybné chování CIA, či zda této organizaci v tomto směru nešly rovnou na ruku. Překvapivě se ale nemluví ani tak o schopnosti byrokratického aparátu vymanit se z demokratické kontroly a částečně jí ovládnout. Nemluví se tolik ani o hrůzném odlidštění osobnosti v tomto prostředí. O čem se hlavně mluví, je opodstatnění mučení. Padají přitom dva druhy argumentů. Oba jsou zásadně chybné.
Prvním je výsledek výslechu, ve kterém je mučení použito. Málokdo obhajuje mučení jako trest, ale je ohajováno jako prostředek. Jakoby hodnota informací mohla vyvážit zřejmé porušení základní práv. Je podivné, když různí lidé v pohodlném postavení sednou za počítač nebo mikrofon a spřádají epické úvahy, ve kterých jakoby zachraňují mnohé nevinné životy výměnou za trochu toho mučení. V tu chvíli si možná mohou připadat, že se i oni se podílí na velké politice a na boji proti terorismu. Ve skutečnosti tak pouze posílají svou morální podporu něčemu, co si ji vůbec nezaslouží.
Druhou skupinou chybných argumentů je srovnávání se s pochybnými režimy. Proč by například Američané nemohli mučit, když to dělají také Rusové a Číňané? Zřejmou odpovědí by mělo být, protože to nemá dělat nikdo. Je podivné srovnávat se například právě s ruským režimem. Člověk by předpokládal, že Spojené státy budou mít přece jenom vyšší standardy.
Je zřejmé, že správná otázka nestojí tak, zda je mučení opodstatněné. Správná otázka je, zda je mučení správné a odpovědí je, že není. Měli bychom hledat způsoby, jak ho úplně vytlačit z našeho světa a ne psát pochybné návody na jeho použití za zvláštních podmínek.