toť celé.

Jde mi o to, že nepředpokládám, že by se v dohledné době naše politická scéna zmundýrovala natolik, že by byla schopna přijmout restituce výrazně kvalitnější a při tom nenapadnutelné u mezinárodního soudu.

Stav financování rekonstrukcí a údržby církevních majetků před restitucemi, tedy odlukou, byl při tom, pro daňového poplatníka, i když skrytě, ještě mnohem finančně náročnější, nežli, dnes jako politikum vystavované, restituční ujednání.

Toť celé.

…takhle se u nás v kocourkově odklánějí stovky miliard.

2. Způsob nabytí majetku církvemi (a opět – zejména ŘKC) byl problematický od středověku až po ty mariatereziánské a josefínské reformy (přinejmenším). Včetně toho, že i řada darů a odkazů v závětích mohla vzniknout čistě tak, že místní kněz, jakožto monopolní majitel umění psát, si tam ty věci jednoduše připsal.

3. Další věcí je otázka, proč podporovat takto zrovna církve a ne daleko užitečnější organizace (třeba spolek prasečkářů, zahrádkáře apod.).

Kristova noho, my jsme ale národ idiotů…