Pod mým minulým článkem se rozbujela malá a milá diskuze o církevních restitucích. V článku jsem se snažil poukázat na to, že to není samo o sobě zásadní téma dnešní společnosti. Zajímavější a důležitější je, jakým způsobem u nás vznikají a zanikají vládní koalice.
Zdá se, že vytvořit stabilní koalici u nás už není možné. Topolánkovi i Nečasovi se rozpadly pod rukama a je otázka, jak dlouho vydrží ta Sobotkova. Pokud vůbec nějakou složí dohromady.
Díky volbám zapadlo, jakým způsobem skončila poslední koalice. Pokud si laskavý čtenář vzpomene, koalici zboural pražský politik a podnikatel Tomáš Hrdlička. Zásluhy si za to chtěli připsat prezident Miloš Zeman a jeho strana. Ta oblepila republiku pyšným heslem „Zastavili jsem Kalouska.“ Můžeme všichni jenom doufat, že se na pádu koalice nepodíleli. Propojení prezidenta a pražských kmotrů by bylo na pováženou. Na druhou stranu, bylo to v době Zemanova kabinetu, kdy se jeho poradce Miroslav Šlouf scházel s Františkem Mrázkem. Pokud laskavý čtenář zapátrá ještě hlouběji ve své paměti, vzpomene si, jak tragikomicky skončila Topolánkova koalice.
Nijak Topolánkovu a Nečasovu koalici nehájím. Zároveň ale nejsem nadšený z toho, jak skončily. Jsem přesvědčený, že takto se rozumná politika dělat nedá. Potřebujeme skutečnou vládu s důvěryhodným programem a silou prosadit ho.