Huml ve svém příspěvku dělá dalekosáhlé závěry o nejrůznějších leteckých katastrofách. Zřejmě se z dopravního experta během pobytu v Parlamentu přeorientoval na technického inženýra a odborníka na balistiku a stavařství a celkem autoritativně vynáší soudy jak o malajsijském letadle, tak o událostech z 11. září 2001. K tomu překládá nejrůznější videa, která našel na YouTube.
V pádu malajsijského letu vidí scénář CIA. Budiž. Jiní v tom mohou vidět například připomínku korejského civilního letadla sestřeleného Sovětským svazem v roce 1983. Nijak nesoudím samotný politický názor, ale nesouhlasím s metodou.
Tak jako je rozdíl mezi astronomií a astrologií, tak existuje rozdíl mezi seriózní kritickou prací a konspiračními teoriemi. Společenské a přírodní vědy mají jedno společné. Ti, kdo provádějí výzkum a myslí si, že něco objevili, nahromaděná fakta, teorie a hypotézy představí svým kolegům v článcích v seriózním periodiku. Informace rozmístěné na obskurních blozích a ve videích na YouTube můžou pravověrným dokázat ledacos, od konspirací o 11. září přes existenci Lochnesky až po „důkazy“ o mimozemském původu Aztécké civilizace, nejsou ale seriózní prací.
Stanislav Huml pracuje se zdroji, které nelze brát vážně. Může tvrdit, že nevěří, že útoky spáchala al-Kajda. Že žádné letadlo nenarazilo do Pentagonu. Nemůže k tomu ale předložit důkazy. Bylo by férové, kdyby to přiznal namísto kličkování s videi, které nyní předvádí.
Jde o mnohem více, než si připouští. Ti, kdo tráví svůj čas konspiračními teoriemi, jsou nechtěnými spojenci právě těch, proti kterým vystupují. Předstírají, že rozumí technickým důvodům, proč spadla budova WTC číslo 7 a odvádí pozornost od skutečných chyb a zločinů, které je třeba řešit.
Podivné důsledky způsobů, které předvádí Stanislav Huml, vidíme u nás už delší dobu. Zatímco Rusko je korporátní stát, který žije v symbióze s pravoslavnou církví, jeho největšími obhájci u nás jsou komunisté a pravicoví libertariáni, pro které by měl představovat noční můru. To je zřejmý důsledek instinktivního politického myšlení, které se odmítá zabývat přízemními problémy, jako jsou fakta.