Reklama
 
Blog | Boris Pavelec

Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus a kde hrozí socialismus, tam hrozí bída

Známý a zdánlivě paradoxní výrok Aloise Rašína skrývá poměrně důležité poselství o našem moderním světě. Socialismus a bída mají mnohé společné a jedno souvisí s druhým. Volání po novém a lepším uspořádání společnosti není pouhou intelektuální hrátkou. Vychází ze skutečnou zkušeností s nedostatky současného světa.

To, že socialismu předchází bída, není Rašínovou originální myšlenkou, ale v podstatě zažité klišé. Bída jako předchůdce socialismu se objevuje v Komunistickém manifestu i v Kapitálu, tedy nejznámějších socialistických pracích. V díle Karla Marxe se bídou rozumí spíše klesající vliv proletariátu na politický a hospodářský život společnosti a rostoucí nespokojenost dělnictva se svým postavením a nejistými životními podmínkami, než například explicitní pokles ve spotřebě (Sowell 1960, s. 9).

To, co má předcházet socialismu, je tedy všeobecná nespokojenost s kapitalismem. Jako kapitalismus rozumíme společnost, ve které jsou výrobní prostředky vlastněné soukromě. Kapitál tedy vlastní v rozhodné části podnikatelé (buržoazie, kapitalisté…) a práci nabízí svobodní dělníci.[1]

Proč by měla tato nespokojenost nastat? Vznik a rozvoj kapitalismu byl doprovázen silným růstem společenského bohatství. Dnešní bezpochyby kapitalistická společnost je zcela jistě materiálně bohatší než libovolná generace jejích předků (Easterlin 2000, s. 4). Důležitou podstatou kapitalismu je ovšem i jeho dynamika. Kapitalistická společnost má vrozenou tendenci ke krizím (Minsky 1980). Za posledních sto let zažily západní kapitalistické státy dvě hluboké hospodářské krize. Ta první byla natolik výrazná, že je dodnes v běžném povědomí široké veřejnosti a je považována za jednu z nejvýznamnějších událostí dvacátého století. Druhá je stále aktuální od roku 2008.

Reklama

V běžném marxistickém přístupu se přepokládá revoluční přechod k socialismu. Uvědomění vykořisťování mezi dělníky má růst společně s celkovou nespokojeností až do okamžiku, kdy jim nezbude „nic než jejich okovy.“ Současní socialisté volají více po demokratické cestě k socialismu.

Řekli jsme, že socialismu musí předcházet bída. To lze ukázat na případu Československa, ve kterém bída i socialismus hrozily. Československo bylo před druhou světovou válkou nepochybně kapitalistickým státem. Po druhé světové válce se naopak zařadilo mezi socialistické země.

Československo patřilo mezi vítěze první světové války v politickém i hospodářském smyslu. Po několika staletích, kdy byly jeho země součástí Rakouské monarchie, se stala Praha opět nezávislým politickým centrem. Zároveň československé hospodářství zažilo relativně úspěšná dvacátá léta, kdy zaznamenalo mezi evropskými zeměmi nadprůměrný růst HDP 5,05 procent ročně (Broadberry a O’Rourke 2010, s. 188). Československu se stejně jako ostatním evropským zemím nevyhnuly poválečné hospodářské problémy, z těch se mu ale podařilo jako jedné z prvních rychle uniknout díky rychlé měnové reformě spojené s kompletním oddělením československé a rakouské koruny (Mathias a Pollard 1989, s. 889). Výhodou Československa byla dobrá industrializace Českých zemí, která proběhla už před první světovou válkou (Mathias a Pollard 1989, s. 887).

Jenže už další desetiletí přineslo značné problémy. Československo patřilo k zemím, které byly nejvýrazněji postižené hospodářskou krizí. Ekonomika se ve třicátých letech prodala s průměrným tempem -0,68 procent ročně (Broadberry a O’Rourke 2010, s. 188). Výrazné problémy způsobovala československému hospodářství už od jeho vzniku snížená dostupnost na cizí trhy. Ta byla způsobena jak rozpadem Rakouska-Uherska, tak obchodními válkami ve třicátých letech. Výrazným problémem byla nezaměstnanost. V lednu 1933 bylo v zemi téměř milion nezaměstnaných (Mathias a Pollard 1989, s. 981). O kritické situaci doby vypovídají počty sebevražd. V roce 1934 dosáhl počet registrovaných případů na českém území hodnoty 4007. Jde o nejvyšší počet sebevražd od roku 1875, kdy se tato statistika sleduje (Český statistický úřad 2012). Podíl na celkovém počtu úmrtí dosáhl téměř tří procent.

Společně s hospodářskými a politickými problémy první republiky se vyplňovala Rašínova předpověď a rostla hrozba socialismu. Komunistická strana patřila k významným politickým stranám a její zisky odpovídaly společenské situaci. Rostly preference i jiných socialistických, byť nemarxistických stran. Významnou pozici zastávali Národní socialisté. Sociální demokracie se také hlásila k socialismu, stejně jako prvorepublikoví prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš.

Po vrcholné krizi tehdejší společnosti – druhé světové válce – získali komunisté dominantní postavení v české společnosti. To se dá vykládat jako odpověď současníků na do té doby existující politický a hospodářský řád. Jako vyjádření vrcholné nespokojenosti s ním – s jeho bídou.

Kde hrozí socialismus, tam hrozí bída

Řekli jsme, že kde hrozí bída socialismus. Můžeme jít i o krok dál a souhlasit s Rašínem i v druhé větě jeho slavného citátu? V následující části ukážeme, že kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.

Československo mezi lety 1945 a 1990 bylo nepochybně socialistickým státem. Velká část podniků byla znárodněna ještě před komunistickým převratem v roce 1948. V roce 1947 bylo už pouze 30 procent HDP tvořeno v soukromých podnicích (Benaček 2001, s. 6). Jak už jsme řekli, Edvard Beneš byl zastáncem socialismu. Podporoval a aktivně se účastnil socializace hospodářství. Soukromé vlastnictví půdy a kapitálu bylo do konce čtyřicátých let téměř vymýceno. Jako socialistickou se nazýval stát i ve své ústavě. V  roce 1960 bylo konstatováno vybudování socialismu v Československu (Československá socialistická republika 1960).

Socialistické Československo se mohlo pochlubit některými dílčími úspěchy, v porovnání se srovnatelnými zeměmi však byl jeho vývoj pomalý. Dá se hovořit o stagnaci a neúspěchu. Běžným nástrojem k porovnávání ekonomik je ukazatel HDP. V případě Československa je možnost porovnání ztížena metodologickým nesouladem mezi metodou národního účetnictví používaných v západních státech a metodou používanou ve státech socialistických (Sixta a Fischer 2010, s. 1).

Přesto existují pokusy o odhady HDP československého hospodářství, které nám mohou pomoci alespoň k základnímu srovnání. Broadberry a Klein (2012) uvádějí hodnotu HDP na obyvatele v roce 1950 pro Československo 3 429 USD v mezinárodních cenách roku 1990, pro Rakousko 3 822 USD na obyvatele a pro Západní Německo 4 424 USD na obyvatele. Vidíme tedy, že Československo bylo na srovnatelné, i když nižší úrovni. Zaostávání československého hospodářství bylo patrné již v roce 1973, kdy HDP na obyvatele v Československu byl 7000 USD, v Rakousku 11 354 USD a v Západním Německu 12 981 USD. V roce 1990, tedy před začátkem transformace, dosahovaly sousední západní státu už dvojnásobných hodnot. Pro Československo se uvádí 8 464 USD na obyvatele, pro Rakousko 16 923 USD na obyvatele a pro Západní Německo 18 537 USD na obyvatele, opět v mezinárodních cenách roku 1990 (Broadberry a Klein 2012, s. 28).

Radostnější nebyl vývoj ani dalších ukazatelů. Česká republika dodnes za svými západními sousedy zaostává ve střední délce života, především u mužů. Střední délka života mužů byla v roce 1960 v Čechách vyšší než v Rakousku a Západním Německu. V roce pádu komunistického je naděje na dožití pří narození českých mužů o více než tři roky nižší, než je v případě těchto sousedních států. Zdánlivě se tento ukazatel nevyvíjel. V letech 1960 i 1990 je naděje na dožití mužů v Čechách 67,5 let. Mezi těmito lety nacházíme dlouhý pokles, který trval celá šedesátá léta a velmi pomalý návrat zpět (World Bank 2014). Naděje na dožití u českých žen se také relativně propadla ve srovnání s hodnotami Rakouska a Západního Německa. Nejde o fenomén týkající se pouze Čech a Československa. S podobnými problémy se potýkaly i ostatní východoevropské socialistické státy s výjimkou Východního Německa (Carlson a Hoffmann 2011, s. 2). Důvody tohoto jevu jsou stále nejasné. Existuje však důvod domnívat se, že existuje spojitost mezi vysokou úmrtností v socialistických zemích a specifickým životním stylem spojeným s centralizovaným státním hospodářstvím (Carlson a Hoffmann 2011, s. 22).

Počet sebevražd dosahoval na českém území ve druhé polovině dvacátého století svého maxima v roce 1970 s počtem 2824 případů. Dnešní hodnoty jsou zhruba poloviční s historickým minimem registrovaných případů v roce 2007 s počtem 1375 registrovaných údajů (Český statistický úřad 2012). Této práci nepřísluší spekulovat o důvodech počtu sebevražd. Je ale zřejmé, že s koncem socialismu počet sebevražd výrazně poklesl. Podíl na celkovém počtu úmrtí poklesl pod 1,5 procenta.

Kritická situace byla také v oblasti životního prostředí. V osmdesátých letech patřilo Československo mezi největší emitenty SO2 v Evropě (Carter 1985, s. 3). Ke zhoršování environmentální situace přispíval i výrazný nárůst emisí dalších průmyslových plynů a pevných částic (Carter 1985, s. 4). V tomto směru patřilo v osmdesátých letech Československo k nejvíce znečištěným zemím světa (Carter 1985, s. 5). Výrazným problémem byly kyselé deště, které přispěly k destrukci lesů v Krušných a Jizerských horách (Carter 1985, s. 15). Znečištění krom jiných dopadů mělo negativní vliv na kojeneckou úmrtnost (Bobak a Leon 1992, s. 4). Vzhledem k politické a ekonomické centralizaci státu byla za tento stav zodpovědná socialistická vláda.

Je obtížné odhadnout, jak byli obyvatelé Československa spokojení se svou životní úrovní a politickým a ekonomickým prostředím své země. Určitým ukazatelem může být počet emigrací. V období 1948 až 1989 odešlo z Československa přes půl milionů osob (Drbohlav 2009, s. 11). Podobně obtížné jsou popsatelné institucionální dopady na českou a slovenskou společnost.

Nesmíme však podlehnout zcela předloženým údajům. Není vyloučeno, že socialismus může být prospěšný. Každý ekonom nezávisle na svém přesvědčení, pokud se chce nazývat vědcem, musí zvažovat takovou možnost. Jako příklad určitého úspěchu můžeme uvést Kubu, kde socialistický stát dosáhl výrazných pokroků v lékařství. Střední délka života Kubánců je srovnatelná s hodnotami nejvyspělejších zemí a vysoce převyšuje běžné statistiky pro srovnatelně rozvinuté státy. Kubánská ekonomika se může pochlubit relativně vysokou hodnotou HDI a populace vykazuje relativně překvapivou spokojenost (United Nations Development Program 2013).

Závěr

Je zřejmé, že socialismus není pouhým rozmarem. Snaha o socializaci ekonomiky a života jednotlivců byla odpovědí na celkovou nespokojenost s kapitalismem a demokracií. Socialismu ve střední a východní Evropě předcházely dvě světové války a silné hospodářské a politické potíže. Tedy – abychom dostáli slovům Aloise Rašína – bída. To je silným národohospodářským varováním, které dává hospodářské politice širší kontext. Hospodářská politika má jistě silný normativní apel. Na různé statistiky, se kterými pracuje, se nedívá nezaujatě. Národohospodářská politika má určité cíle, které považuje za správné, a naopak jsou situace, kterým se snaží vyhnout. Není náhodou, že pro v hospodářské politice hrají silnou roli pojmy jako nezaměstnanost, inflace, růst. Těmto pojmům běžně přikládá znaménka.

Hospodářský vývoj, který vede k bídě, nezůstane bez odpovědi. Ukázali jsme si, že široká nespokojenost s dosavadním uspořádáním společnosti společně s hospodářskou a politickou krizí s vrcholně katastrofickými dopady předcházely příchodu socialismu v Československu. Námitkou zde může být, že socialismus jistě nebyl jedinou cestou, na kterou se Československo muselo vydat. Přesto můžeme prohlásit, že výrok Aloise Rašína je relevantním postřehem. Je zřejmé, že kde hrozí bída, hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.

Zdroje

BENAČEK, Vladimir, 2001. History of Czech economic and political alignments viewed as a transition. D. Salvatore, J. Damijan a M. Svetlicic (edit.): Small Countries in a Global Economy. Palgrave/Macmillan, New York. s. 133–154.

BOBAK, Martin a David A. LEON, 1992. Air Pollution and Infant Mortality in the Czech Republic, 1986-88. The Lancet. 24.10., roč. 340, č. 8826, s. 1010–4. ISSN 01406736.

BROADBERRY, Stephen a Alexander KLEIN, 2012. Aggregate and per capita GDP in Europe, 1870–2000: continental, regional and national data with changing boundaries. Scandinavian economic history review. roč. 60, č. 1, s. 79–107.

BROADBERRY, Stephen a Kevin H. O’ROURKE, 2010. The Cambridge Economic History of Modern Europe: Volume 2, 1870 to the Present. 1 edition. New York: Cambridge University Press. ISBN 9780521708395.

CARLSON, Elwood a Rasmus HOFFMANN, 2011. The State Socialist Mortality Syndrome. Population Research and Policy Review [online]. 6., roč. 30, č. 3, s. 355–379 [vid. 3. červen 2013]. ISSN 01675923. Dostupné z: doi:http://dx.doi.org.ezproxy.vse.cz/10.1007/s11113-010-9192-z

CARTER, F. W., 1985. Pollution Problems in Post-War Czechoslovakia. Transactions of the Institute of British Geographers [online]. 1.1., roč. 10, č. 1, New Series, s. 17–44 [vid. 18. duben 2014]. ISSN 0020-2754. Dostupné z: doi:10.2307/622248

ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA, 1960. Ústavní zákon ze dne 11. července 1960 Ústava Československé socialistické republiky. Sbírka zákonů [online]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1960.html

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012. Sebevraždy. czso.cz [online]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/sebevrazdy_zaj

DRBOHLAV, Dušan, 2009. The Czech Republic: on its way from emigration to immigration country [online]. B.m. [vid. 18. duben 2014]. Charles University. Dostupné z: http://www.idea6fp.uw.edu.pl/pliki/WP11_Czech_Republic.pdf

EASTERLIN, Richard A., 2000. The worldwide standard of living since 1800. The Journal of Economic Perspectives. s. 7–26.

MATHIAS, Peter a Sidney POLLARD, 1989. The Cambridge Economic History of Europe from the Decline of the Roman Empire: Volume 8, The Industrial Economies: The Development of Economic and Social Policies. New York: Cambridge University Press. ISBN 9780521225045.

MINSKY, Hyman P., 1980. Capitalist Financial Processes and the Instability of Capitalism. Journal of Economic Issues (pre-1986). 6., roč. 14, č. 000002, s. 505. ISSN 00213624.

SIXTA, Jaroslav a Jakub FISCHER, 2010. Retrospective Measures of GDP Using Input-output Tables for Former Czechoslovakia. In: International Input-Output Conference [online]. [vid. 12. duben 2013]. Dostupné z: http://www.iioa.org/files/conference-2/279_20110429111_Paper_sixta_fischer_IO.pdf

SOWELL, Thomas, 1960. Marx’s „Increasing Misery“ Doctrine. The American Economic Review [online]. roč. 50, č. 1, s. 111–120 [vid. 3. červen 2013]. ISSN 0002-8282. Dostupné z: doi:10.2307/1813463

UNITED NATIONS DEVELOPMENT PROGRAM, 2013. International Human Development Indicators. http://hdr.undp.org [online]. Dostupné z: http://hdr.undp.org/en/countries

WORLD BANK, 2014. World Development Indicators. Google Public Data Explorer [online]. [vid. 17. duben 2014]. Dostupné z: https://www.google.com/publicdata/explore?ds=d5bncppjof8f9_&ctype=l&met_y=sp_dyn_le00_in&hl=en_US&dl=en_US#!ctype=l&strail=false&bcs=d&nselm=h&met_y=sp_dyn_le00_in&fdim_y=gender:1&scale_y=lin&ind_y=false&rdim=region&idim=country:CZE:AUT:DEU&ifdim=region&hl=en_US&dl=en_US&ind=false

 

[1] Dělníci ve smyslu anglického workers, tedy všichni námezdní pracující a nikoliv pouze „modré límečky“.