Těžko říct, jaké mají ti dva vztahy, ale je zřejmé, že Schwarzenberg je pohasínající hvězdou české politiky a je otázka, zda vůbec zasáhne do příštích voleb do Poslanecké sněmovny. Zeman ale zřejmě svého Schwarzenberga ještě potřebuje, alespoň aby si ulevil. Z Knížete se tak stává rovnou Kristus, který vykupuje ostatní z hříchů, díky němu může klít v rádiu třeba i prezident.
Zeman nám tak odkrývá náš velký politický problém. Je ještě naše politika soutěží programů, nebo reality show, ve které excentrici bojují o naši podporu? Jako na školním dvorku je nejdůležitější to, kdo se s kým má rád.
Během nedávné doby se ozvali Miloslav Ransdorf a Václav Klaus, kteří to nevydrželi a statečně se opřeli o čím dál tím více mrtvého Václava Havla. Ani on samozřejmě nebyl svatý a jeden může připomenout například jeho rudolfínský projev, ve kterém neodolal a také si vyřídil některé osobní účty.
Téma onoho projevu, je ale příznačné. Pýcha a falešné premiantství jsou typickým projevem českých vrcholových politiků. Věčná touha být nejlepší alespoň ve slovních hříčkách a irelevantních argumentech je zřejmě jediná disciplína, ve které jsou ochotni soutěžit. Stačí si poslechnout absurdní poučování světové veřejnosti v oblastech klimatu, financí, historie a architektury a bůhvíčeho ještě, se kterým v různých dobách přišli naši politici. Program se mezitím kamsi poděl. Není divu, když se jeden snaží neustále bavit ostatní svými názory na cokoliv.