Po té, co se dopustil několika ideozločinů, byl strýc severokorejského diktátora vaporizován. Jeho přítomnost je mazána z paměti národa a sám skončil svůj život na popravišti. Jang Song-thaek prožil několik dnů slávy, když jeho příběh zaujal velkou část světových médií. Snad nejvíc zaujalo obvinění „dreaming different dreams“.
Celý severokorejský režim je jako výjev z nějakého popkulturního snu. Pamatujete na seriály jako Dallas a Dynastie? Opakuje se tu znovu s celým tragickým propletencem vztahů. Ani tentokrát si nemůžeme být jisti, zda vůbec sledujeme něco z našeho světa, ale jsme fascinováni tím cizím prostředím. Mocní lidé upadají morálně, duševně i tělesně, aby nakonec zmizeli v kulisách luxusního světa obklopeného přinejlepším nudou naší běžné přítomnosti a v horším případě bídou třetího světa.
Jang Song-thaek nebyl jedinou obětí státního teroru, která mohla v oné době zaujmout naší pozornost. Tragedií skončila svatba v jižním Jemenu. Podle zpráv zde zemřelo až 17 lidí, kteří se stali oběťmi leteckého útoku. Zodpovědná má být armáda Spojených států, která pokračuje ve své pochybném tažení. Možná že to je také jenom sen, koneckonců žádná válka nebyla vyhlášena. Přesto se válčí. Několik dalších mrtvých v Asii málokoho znepokojí. Řečeno s Jokerem, je to podle plánu.
Staré režimy se snažily cenzurovat zpravodajství. Pro každého, kdo má připojení k internetu a umí alespoň trochu anglicky, je cenzura směšná. Není ani třeba. Jsme posedlí snem o civilizaci, která pomalu ale jistě kolonizuje planetu. Naše veřejnost není neinformovaná o krvavých nákladech tohoto tažení, ve skutečnosti je lhostejná. Konečně i Fridrich Engels podporoval Francii při dobytí Alžírska, jehož oběti šly podle něj na oltář pokroku civilizace. Stejné civilazace, která kolonizuje Palestinu. Dokonce i upozornění na to, že nejde o vznešenou kampaň, ale běžnou okupaci, se setkává s hysterickou reakcí.
Sny jsou základem našeho způsobu myšlení. Svět nevnímáme pouze takový, jaký je, ale také jaký by měl a mohl být. Teprve v tomto mixu se umí naše mysl orientovat. Co vlastně víme o tom, co se doopravdy děje? K čemu nám je informace u dalších nespravedlivě zavražděných tam či onde, když je přirozené, že si nevážíme všech lidských životů stejně. Sedmnáct mrtvých v Praze bychom vnímali jako útok na naší představu o světu, jaký má být. Podobně tak popravu vysoce postaveného politika. Reakce by byla hysterická a odhodlaná. Stejná tragedie v třetím světě je jenom otravná či fantaskní zpráva.