Pamatujete na Romana Smetanu? Dobrý řidič z Olomouce se proslavil svým soubojem nervů s českou justicí. Postupným vyhýbáním se různým trestům si vysloužil žalář a čeští „disidenti“ tak měli svého vytouženého vězně svědomí.
O panu Smetanovi si můžeme myslet ledacos. Téměř jisté je, že jsou mu naše názory ukradené. Není to politik ani aktivista. Jeho tažení bylo víceméně soukromé, senzaci se z něho snažili udělat jiní. Přesto bylo na jeho případu něco důležitého a znepokojivého. Jak je možné, že člověk, který se proviní tím, že někde něco načmárá, skončí nakonec ve vězení? Má to tak skutečně být?
Trest si vysloužil i Tomáš Rafa. Slovenský umělec se lehce proslavil svým nedávným dílkem, které provokativně představil jako „Výběrové řízení na česko-romskou vlajku.“ Dílo se zřejmě nelíbí téměř nikomu a je právem považováno za provokaci. Umělec za něj dostal pokutu.
Ale je nutné hned trestat? Je opravdu naše společnost ohrožená tím, že někdo na vlajku namaluje kolo? Copak nevlají na každém druhém mistráku vlajky popsané názvy míst, ze kterých dorazili sportovní fanoušci? Cítí se tím někdo ohrožen? Ublížilo se tím někomu? Možná že ano. Někteří upozorňují, že hněv se upne opět na Romy. Těm tak umělec prokázal medvědí službu a možná by si na něj měli stěžovat spíše lidsko-právní aktivisté než DSSS.
Každopádně tu zůstává zvláštní pocit z důsledné snahy české justice bránit veřejnosti využívat veřejný prostor, kdy jsou směšné i zajímavé provokace zbytečně trestány, jako by právě ony byly naším hlavním problémem.