Jen těžko se dá upřít charisma například Miroslavu Kalouskovi. Podobným talentem oplývá i David Rath, ale od svého politického pádu už nemá moc šancí ho prodat. Na něm se dá dobře ukázat problém pohotových řečníků. Kdo si vlastně dneska vzpomene, co David Rath někdy vykládal? Slova Miroslava Kalouska také nejspíše nebudou vytištěna v budoucích učebnicích dějepisu.
Podstatný tedy není jenom samotný dar mluvčího oslovit, ale i to, co nám vlastně říká. Můžeme srovnávat se zajímavými proslovy z minulosti. Jak moc se liší nejslavnější řeč Martina L. Kinga od sebevíce propracovaných proslovů běžných v naší Sněmovně? Ta míra je až neuvěřitelná a je samozřejmě vyjádřena nezapamatovatelností a banálností výkonů místních zákonodárců.
Přesto se občas některému místnímu politikovi podaří prodloužit život své řeči tím, že ji vyšperkuje výroky dostatečně šokujícími, aby naštvaly dost lidí. Hádka je na světě a politik si může připadat skoro jako skutečný státník.
Bůhví jaké pocity měl poslanec Igor Jakubčík a co se mu honilo hlavou, když své kolegy seznamoval s údajnými historickými fakty o katolické církvi a nacistickém Německu, které se v Jakubčíkově vesmíru staly „největšími spojenci.“ Není těžké si představit, jakou reakci jeho projev bude mít v samotné Sněmovně, v diskuzích na internetu a vůbec v našem malém českém rybníčku. Mluvíme o nacistech? Fantazii se meze nekladou! Vytáhněme Pakt Ribbentrop-Molotov a vedle církve máme dalšího největšího spojence nacistů – Sovětský svaz. Hranice rozumné debaty jsou stejně zničeny prvním výkopem a podobně absurdní tvrzení se tak mohou vesele vršit.
Mám proto na vážené poslance, senátory a politiky jednu prosbu. Přestaňte ztrapňovat, když už ne sebe tak alespoň instituce, které reprezentujete svými pokusy o historické rozbory. Pokud máte tu potřebu, nechte si to na doma, do hospody nebo si založte anonymní blog. Tam jistě najdete patřičný ohlas. Když už jste ale ve své práci, tak jí skutečně dělejte a historii přenechejte historikům.