Lidé z Econ Journal Watch si dali tu práci a vytvořili ideologické profily nositelů Nobelovi ceny za ekonomii. Položili si otázku, jak se během svého života a hlavně po získání ceny myšlenkově vyvíjeli. Vystačili si s jedinou škálou. Na té určují, zda daný ekonom tíhne více či méně ke klasickému liberalismu. „Starého“ liberála poznáme snadno podle jeho výrazné úcty k soukromému vlastnictví. To je pro něj natolik spjaté se svobodou, že mu tyto dva pojmy téměř splývají.
Autoři sami přiznávají, že myšlenky a jejich vývoj se nedají spoutat pouze do jednoho rozměru. Proto se také velká část proměn názorů nepromítla na danou škálu. Práce zkoumá 71 ekonomů. Zdá se, že většina z nich si udržela během svých let svou ideologickou příslušnost, kterou získali někdy během pozdních let na univerzitě. Pokud se nějak vyvíjeli, tak hlavně k extrémnějším pozicím.
Třeba takový Friedrich von Hayek. Během studií začínal svou ideovou cestu pod vlivem von Wiesera jako fabiánský socialista. Až po té, co získal titul z práv a politických věd, si získal jeho sympatie Ludwig von Mises. Libertariánská modla přivedla Hayeka mezi reakcionářské řady. Hayek se pak už pomalu během života posouval k vyhraněnějším názorům. Nebyl to mladý Hayek, kdo navrhoval zrušení centrální banky a velké části sociálního systému.
Mezi laureáty najdeme několik socialistů, ale většina jsou více či méně nadšení liberálové. Někteří tíhnou více k laissez-faire pozicím, jiní, jako třeba Kenneth Arrow, vidí kapitalismus jako nejlepší z nejhorších možných modelů.
Samozřejmě je otázka, jaký smysl má takové porovnávání. Představení ekonomové si tvořili své přesvědčení v různých dobách, společnostech a zemích. Někteří se v mládí zajímali pouze pramálo o společenské zřízení jako takové, jiní ztráceli zájem během života. Někteří byli velmi známí, o jiných toho víme málo.
Celé dílo bylo sepsáno na památku Ronalda Coaseho. Britský ekonom, který se vlámal do právnické vědy, zemřel letos v září ve věku 102 let.