Správce profilu KSČM na Facebooku je přičinlivý a dodává svým příznivcům i odpůrcům pravidelnou dávku námětů k debatám a hádkám. Dnes odcitoval článek z Parlamentních listů, ve kterém vybraní politici reagují na novoroční projev Václava Klause.
Zajímavé je, že z článku si vybral reakci nejen předsedy komunistů Vojtěcha Filipa, ale i předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Velkopodnikateli a politickému konkurentovi dokonce sportovně věnoval první pozici. Bez komentáře a odporu nechal Babiše tvrdit, že „určitě na tom jsme lépe než před listopadem.“ Filip mu dělá pouze sekundanta, když téměř státotvorně doufá, že příští vláda bude prospěšná občanům a státu.
Vědecký komunismus je už zcela mrtvý. Komunisté udržují svůj název pouze z úcty k tradici a blíže mají spíše k fašismu, kterému eufemisticky říkají socialismus 21. století. V onom článku Marta Semelová hovoří o požadavku spravedlivé mzdy. Kam se poděli marxisté? Kde je vykořisťování? Nadhodnota? Třídní boj? Od komunisty by člověk rozhodně nečekal něco tak nudného a obyčejného jako je „spravedlivá mzda.“
Vedení KSČM je plně loajální k polistopadovému zřízení. Koneckonců „škarohlídství a defétismus nepomůže,“ sděluje nám Jiří Dolejš. Není na tom nic šokujícího. Sametová revoluce nebyla protikomunistická, ale proti-totalitní. Nový režim vznikl ve spolupráci s upadající komunistickou mocí. Nešlo ale o spiknutí. Václav Havel se tím nikdy netajil. Heslo „nejsme jako oni“ nebylo prázdnou frází, ale vyjádřením jeho programu. Ten se dá shrnout takto: Komunisté umožní bez boje decentralizaci, politickou konkurenci podnikání a konec cenzury a sovětské okupace a my je za to nepozavíráme a ponecháme jim výhodné pozice.
KSČM jako strana ve věčné opozici proti všem byl pozdější chytrý tah, jak nalákat voliče. Pozici těch, se kterými se nemluví, si vytvořili komunisté sami a poctivě jí budovali. Koneckonců česká pravice nikdy nebyla příliš protikomunistická a „laciný antikomunismus“ je spíše strašák, který si vytvořila česká levice, aby se mohla cítit nespravedlivě utlačovaná. Mnozí napravo s nimi tuto hru samozřejmě hráli a hrají.
KSČM pravidelně získává významnou část hlasů ve volbách. Loví ve vodách, ve kterých je oslovit voliče snadné. Nemalá část populace se právem či neprávem považuje za poražené revoluce. KSČM se dlouhodobě dařilo vstřebávat jejich politickou sílu a prakticky jí umrtvovat. Proto se KSČM se svou „anti-systémovou“ politikou svým konkurentům tak hodí. Pravidelně získává hlasy naštvaných lidí, pro které neudělá zhola nic. KSČM je perfektním ztělesněním bezradnosti a neschopnosti svých voličů.
KSČM, jak se zdá, mění svou pozici a už nehodlá být „proti všem.“ Možná cítí, že se zhoršující se situací se o její „disidentskou“ pozici hlásí více lidí a jí tak roste konkurence. Tato strana proto zahájila tažení do politického středního proudu. Má dva hejtmany, místopředsedu sněmovny a čím dál tím víc se snaží vymanit z pozice, do které se dobrovolně uvrhla. Českou politiku tou jistě promění. Je v tom určitá naděje. V Evropě roste podpora různých extremistických stran. KSČM tu působí jako vítaná alternativa. Není příliš radikální a v čele má sice podivné ale celkem civilizované lidi. Voliči, které zastupuje, zůstávali příliš dlouho potichu a nedají se ignorovat navždy. Lepší, když se zapojí do skutečné politiky prostřednictvím KSČM, než aby se tak stalo s pomocí DSSS nebo jiné české obdoby Zlatého úsvitu. Pro KSČM je tu tak úkol proměnit se v radikální stranu s pozitivním programem a překonat pozici laciného populisty, na kterou si dělá zálusk Tomio Okamura a další.